Ze života turistického oddílu mládeže Chippewa

U nás byl Ježíšek!!!!

A pod stromečkem nechal plno malých-větších-šišatých-různobarevných dárečků. To byl ale náročně krásný den. V předv ečer jsem ani nemohl usnout, jak jsem byl nervózní, jestli konečně uvidím Zlaté prasátko, jestli vůbec něco dostanu, jestli se budou líbit moje dárky, kterými jsem chtěl Ježíškovi trochu vypomoci....

A tak jsem ráno otevřel oko a hned si uvědomil, že je Štědrý den a já nekoukám na Zlaté prasátko, ale na svoji Zlatou Lucinku. V rozespalém oku jí blejsklo, vyskočila a začala tleskat a volat "Vánoce! Ježíšek!Byla jsem hodná?Ano!Ano!Ano!". Stromeček máme malinký, protože je živý a v květináči. Pro jistotu jsme ho dali na štokrle, aby ho náhodou dárečky nezavalily (kdyby jich třeba bylo náhodou víc. Umyli jsme se, vykartáčovali kůži, učesali, já se oholil, vzal si čisté tričko a jeli jsme k rodičům a dalším rodičům. Všude jsme si povídali a jedli a smáli se a poslouchali koledy. Najednou se setmělo a my se konečně vrátili domů a sedli si ke stromku. No jasně, že jsme se ještě chvilku napínali u nové pohádky, jenže už u konečných titulků začali vzduchem létat roztrhané papíry z krabic a balíčků...a všechno jsme si zkoušeli a žasli a radovali se.

Dostali jsme třeba tučňáky na sklo auta, tučňáky na dece, tučňáčí hru, dřevěného tučňáka (pomalu začínám žárlit, já dostal trenky bombarďáky, mikinu a super triko, nejnádhernější knížku o Rolfovi, magickou plastelínu a holicí strojek, Lůca dostala návleky, fotky, botky, klobásy, hrnky a pěkné filmy. Ofcourse nesmím přece zapomenout na malého Kylijána, který dostal vrnící knížečku, ponožky a nějakou cucací věc. No a nakonec nám pod stromkem ještě zbyly dárky pro pana Rolfa a slečnu Mathyldu, to budou koukat!

Nevím, jak vy, ale já sem vždycky strašně zvědavý, co dostali ostatní. Tak se prosím pochlubte! Šup sem s tím do komentářů.

Ahoj Zdeněk