Ze života turistického oddílu mládeže Chippewa

V sobotu jsme se s Dakoty  připojili k projektu Stromy Anežky České. Konkrétně šlo o vysazení tří lip srdčitých na Špičáku v České Lípě, v dakotské Jezerní kotlině poblíž Radvance a ve Sloupu u Herberku.

Prozkoumej další fotky na oddílevé fotogalerii Picasaweb

Sešli jsme se u Střelnice, kde nás Tomek opustil a já měl dovést celou skupinu na předem určené místo k zasazení prvního stromu. Samozdřejmě jsme zabloudili, ale svět moderní techniky zná mobilní telefon, proto nebyl problém zavolat Tomkovi a najít správnou cestu. Když jsme dorazili na první místo kde se strom měl zasadit, výkopové práce byly v plném proudu. Nějakou chvíli se pokračovalo v kopání, poté se připevnily kůly, stromek se připravil k zasazení a bylo. První stromek je zasazený i s cedulí, kdo ho vysadil.

Sbalili jsme si věci a šupajdili na nádraží Střelnice, odkud jsme jeli směr Nový Bor. V Novém Boru jsme vystoupili a vydali se k lesnímu hřbitovu. Po cestě si někdo nakoupil v pekárně a pak se pokračovalo dál. Před lesním hřbitvem jsme se dali doleva ke skalní vyhlídce. Cesta ubýhala jako voda a my za chvíli stáli na vyhlídce. Z vyhlídky jsme se dali dolů doleva směr Jezerní kotlina.

Cesta vedla lesem a po nějaké chvilce jsme narazili na potůček, který někteří odvážlivci dokonce přeskočili. Pokračovali jsme dál, až jsme narazili na rozcestí, kde ani PRAVÝ DAKOTA nevěděl kudy jít. Naštěstí Zdenkův CHIPPEWÁCKÝ smysl pro orientaci je silně vyvinut a zavelel abychom odbočili doleva. Ani né po 200 metrech jsme narazili na Tomka, který nás dovedla až na místo zasazení druhého stromu.

Dorazili jsme na dakotské posvátné místo a postup zasazení stromu se opakoval. Dali jsme si pauzičku, naobědvali se a pokochali se krásně zasazeným stromem. Naše potování směřovalo do Sloupu v Čechách, kde se nacházelo poslední místo kde se měl strom zasadit. Po cestě do Radvance (kousek před Sloupem) jsme si zahráli speciální schovku, při které se Tomek otočil počítal do 10 a my se měli schovat 5 kroků (mladší a holky 8) od cesty, aby nás Tomek nenašel. Takto jsme se zabavili až do Radvance. Z Radvance to byl jen kousek a my za chvíli spatřili Herberk. Zde jsme dostali sušekny a čokoládičku a zasadili poslední strom.

Po zasazení posledního stromu jsme pádili na autobus, aby nám neujel. Naštěstí jsme na zastávce byli včas a na autobus ještě čekali. Autobus přijel, my nasedli a vyjeli směr domů. Dle mého názoru super výlet a já konečně poprvé viděl Dakotské posvátné místo.