Moje 1. výprava s Chippewou
- Napsal: Vojta Buzek
- Datum: 01.11.2017
Podzimní prázdniny v Tisé byly prima. Bydleli jsme ve staré chalupě s letopočtem 1861. My kluci jsme spali úplně nahoře na půdě, kde nebyly kamna, ale zima mi nebyla. Vedoucí to měli horší, protože už nebyly postele. Jindra spal na chodbě. Měl s sebou ale kamarádku Štěpánku, Zdeněk říkal, že jim zima nebude, že je hřeje láska.
O naší chalupě nám Zdeněk vyprávěl historku, že v ní kdysi žila jedna babička a ta dobře vařila, horolezci k ní chodili na oběd a proto je to dnes horolezecká chata. Jednou se stalo, že se horolezci dohodli, že si k ní jako obvykle zajdou na oběd - na guláš, a když lezli ve skalách, jeden z nich tam uvíznul. Byla to stará babička, která chodila o holích, hned se tam vydala a těma holema ho vyšťourala a zachránila. Fakt nevím, jestli je to pravda, ale Zdeněk tvrdil, že jo.
O vaření se starala Verča, mně všechno chutnalo, nejvíc asi houbová omáčka. K snídani jsem si dával výbornou bábovku, jednou jogurt s houskou. Vařilo se v obrovském hrnci, asi byl úplně nový, ještě na něm byla cenovka. Po jídle jsme si myli každý po sobě talíř.
Byli jsme ve skalách a ze skal jsme seběhli jednou rovnou do tělocvičny. V Tisé je totiž škola. Roman měl od tělocvičny klíče.
Večer jsme hráli různé hry, hodně mě bavilo Městečko Palermo, kde byl Malina vypravěčem. Ve hře byli mafiáni, policajti a normální lidi. Hra končila odhalením všech mafiánů - byli to Matyáš, Sanča a Jindra.
Přibalil jsem si na výpravu i detektivní hru Cluedo, kluci ji neznali, dost si ji oblíbili, nejvíc Máťa, chtěl by ji koupit domů.
Taky se mi líbilo večerní zpívání s kytarou. Malina hrál na kytaru, na které měl napsáno MALINOVO. Nejhlasitěji jsme zpívali písničku Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít a do toho jsme halekali.
Poslední den byl velký vítr, vedle u sousedů spadl modřín, pobořil plot a čouhal do silnice. Zdeněk šel ven s pilou a uříznul tu část, která vadila v silnici. My jsme s klukama z našeho pokoje na půdě měli nejlepší výhled a vše jsme pozorovali.
Domů jsme jeli autobusem s Renatou, Zdeněk jel autem s naloženými batohy. Z Tisé jsme jeli do Libouchce, tam byl přestup do Děčína, kde jsme vystoupili na hlavní třídě a pak došli na nádraží Děčín - východ, odsud jsme už pokračovali do Č. Lípy.
V autobuse byl hnusný vzduch, byl jsem rád, když jsme vystoupili ven. Někdo měl asi podobné pocity, protože odněkud z autobusu se celou cestu neustále ozývalo - musím to vydržet, musím to vydržet ...
V Tisé jsem nic nezapomněl, všechny ponožky jsem přivezl spárované, žádné licháče, trenýrky v batohu byly také jen moje. Při vybalování jsem v batohu objevil plno sladkostí, které mi vypadly na dno batohu a já je v Tisé neobjevil. Něco jsem snědl doma hned se ségrou, zbytek jsem ušetřil na příští výpravu. Určitě totiž pojedu.
VOJTA BUZEK
 |
:D
Autor: Dáša Datum: 01.11.2017
Achjo, to je tak úžasný :D. Hele, ty jsi takovej spisovatel, že to snad ani není možný... Fakt super článek! |
|
Vojto díky
Autor: Matěj Datum: 01.11.2017
ahoj Vojto, ten článek byl suprovej. Doufám, že tu hru CLUEDO přineseš i příští výlet! |
|
RE:Vojto díky
Autor: Vojta Datum: 01.11.2017
Ahoj Máťo, na to se můžeš spolehnout :-) |
